Úvod

Buď pozdraven, internetový poutníku, Ethretiho kožešina s tebou. Na vývěsním štítu této stránky se skví mocný nadpis, který do světa hlásí obsah této stránky. Je to tak, zavítal jsi do útočiště druidských (skautských) družin, konkrétně do doupěte družiny Medvědů. Užívej těchto stránek, jez a pij do sytosti, prohlížej dle uvážení. Je u nás zvykem před odchodem nechat zmínku, tak až budeš mít břich naplněn, návštěvníku, nezapomeň se připomenout do Návštěvního svitku. Příběh níže se traduje již dlouho a názorně představuje všechny členy družiny:

Zlodějíček se vystrašeně rozhlížel. V ruce svíral ukradený měšec, při svém zběsilém útěku se však dostal až do Prokleté jámy, malého údolíčka obklopeném lesem. Měl velice svíravý pocit, že ho někdo pozoruje. Nebyl daleko od pravdy. Zpoza stromu na úpatí se vynořila vysoká postava v plášti. Zlodějíček by přísahal, že by se za tak úzký strom nemohla schovat. Postava pomalu kráčela doprostřed údolí, dlouhý vlas jí vlál ve větru, neoholená tvář obsahovala mnoho jizev. „Přišel jsi hledat útěchu do našeho království?“ zeptala se postava podivně strašidelným hlasem s důrazem na poslední slova. „Neměl bys krást a poté utíkat do končin, které neznáš. Neměl bys vůbec krást,“ pronesla postava ledově a lupič se roztřásl. ‚Vždyť tohle je Puťule, tajemný hraničář se strašlivou mocí, laskavý ke přátelům a krutý k protivníkům!‘ pomyslel si lapka a div mu oči nevypadly z důlků. „Slyšel jsi Mistra, odevzdej svůj lup, vrať se domů, jak se a najdi si práci,“ zahřmělo za zlodějem. Ten se prudce otočil a narazil do statné hrudi dalšího z té bandy, která si říkala Medvědi nebo Dráp Grizzlyho. Poznal v něm Bobíka, který vládne mečem i slovem. Upustil měšec a zoufale těkal pohledem. ‚Tohle nemůže dopadnout dobře, tohle nemůže-,‘ myslel si, ale myšlenku mu narušil telepatický útok. Banditovi blesklo hlavou, že mistrem telepatie nemůže být nikdo jiný, než Víťa, známý svým rudým pláštěm a tmavou maskou. ‚Zle se ti povede, pokud budeš pokračovat ve svém zlořádství,‘ zněl hlas Víti pobertovou hlavou. Zločinec padl na kolena a hleděl do země. Přímo z bodu, kam upíral svůj zrak, jako by vyrostl Váša, obrovský válečník, třímající svoji válečnou sekeru. Zaměřil na zloděje svůj ocelový pohled. Nic neřekl, ale kriminálník se stejně cítil, jako by mu už už drtil celé tělo. Všichni z družiny Medvědů přistoupili blíže a utvořili kolečko okolo lapky. Ten si ještě všimnul zadumaného Marka, mudrce, který dokázal ošálit kdejaký přírodní zákon, a Grizzlyho, druida, který dokázal měnit svoji podobu do velikého černého medvěda. Oba na něj hleděli a Marek vztyčil prst a zakýval v jasném gestu: tytyty. Slova se znovu ujal Puťule:“Vidím, že nejsi špatný člověk, osud a okolnosti tě svedli na scestí. Jdi, vrať, co jsi vzal a začni žít nový život. Tvá cesta bude trnitá, ale čeká tě odměna. Pokud vytrváš, najdeš si ženu a práci, založíš rodinu a budeš žít šťastně. A děkuj svým bohům, že tě zavedli sem k nám.“ Po tomto proslovu se Medvědi rozestoupili a vytvořili pro naprosto změněného muže uličku. Ten se s blekotavými díky vypotácel z údolí. Na okraji se ještě ohlédl, aby viděl, jak Grizzlyho Drápy mizí v čarovném lese.

Bývalý zloděj si dobře pamatoval vše, co se událo a ukázalo se, že má silnou vůli. Puťuleho proroctví se vyplnilo a jeho rod se stal jedním z nejvýznamnějších mezi šlechtou. Jeho potomci vždy spravovali svoje panství dobře a spravedlivě, nikdo už si ani nevzpomněl na jejich pravý původ. Ale když náš známý člověk ležel na smrtelné posteli, předal tajemství zážitku z Prokleté jámy svému potomku, aby nikdy nezapomněli, jak to všechno začalo.

Bobík